Aktuality Tvorba Martin Fórum Kontakt

filmové scénáře:

 

ke stažení ve wordu

Ukázka z filmového scénáře (1.verze)

Obr. 71
Dům /int./ večer


Marek osvětlený jen plameny pálí v krbu Venušino oblečení. Odlesky plamenů tančí po zdech a Marek hledí do ohně. Jeho pohyby vyjadřují jakousi mechanickou odevzdanost.

M.O. /dopis sestře č. 3/
"Dům 10. října, Drahá Terezo, pohoda je pryč. Mám nepředvídatelný problémy. Zní to až komicky, ale ztratila se tady /myslím v domě/ jedna dívka z Prahy. Teď, když to píšu, připadá mi to jako blbej vtip. Snad se tu každou chvíli se smíchem objeví. Taky se mi vybavují takový divný věci z našeho dětství. Napiš mi prosím, co to byl “generální štáb”?
Ty dveře tu jsou, ale nejdou otevřít. Nechci tě moc rozrušit a tak raději končím. Snad se vzpamatuju při malování. MAREK
P. S. O vánocích tě jistě navštívím. Měj se líp než já. Tak rád bych s tebou mluvil."

 

Obr. 72
Sanatorium /int./ den

Opět vidíme ženu čtoucí dopis. Chodí po místnosti zaplavené nepříjemně ostrým světlem zářivek. Její chování je o poznání dynamičtější. Jakoby získávala nějakou energii.

 

Obr. 73
Les /ext./ večer

Lucie kráčí lesem v dešti. Příroda je dramatická a les plný zvuků ve větru ohýbaných končetin stromů.
Déšť bičuje krajinu a zkratka lesem není krátká.

 

Obr. 74
Dům /int./ večer

Přívaly vody šumí v okapech domu. Marek stojí u stojanu s plátnem. Aby si prohlédl svou práci, poodstoupí několik kroků a s nakloněnou hlavou zamračeně pozoruje obraz. Ozve se zaklepání na dveře a on se k nim nevrle otočí:
Marek:
“Kdo je tam?”
Lucie:
“Tady je Lucie... můžu se tentokrát pozvat sama?”

Marek, který mezi tím otevřel dveře, nyní již přívětivě.
Marek:
“Pojď dál! Já... rád tě vidím. Jsem rád, že se na mě nezlobíš.
Posledně jsem to trochu přehnal…”
Lucie:
“Kde máš talíře?”

Lucie vchází do kuchyně a vyndává balíček z proutěného košíku. Příjemně překvapený Marek jde za ní.
Lucie /se smíchem./:
“Já jsem si dovolila... čistě jen vlastnoruční koláč. Z vajec našich slepic a
ze švestek co je táta nestačil proměnit v chlast.”
Marek:
"No ne, to je paráda! Po všech těch chemickejch pokusech -
pravá domácí strava.”

Štítivě zvedá ze stolu kastrůlek s nedojedenou polévkou a teatrálně ho vychlístne do dřezu. Lucie se směje a rozbaluje balíček na stole.
Lucie:
“Talíře máš tady?”

Otevírá jednu skříňku.

Marek:
“Ne, támhle nahoře.”

Lucie si stoupá na špičky a snaží se otevřít skříňku na nádobí. Marek ji se zalíbením pozoruje. Náhle k ní přistoupí a zezadu ji něžně obejme. Dívka se neotočí, ale ani se nebrání. Ustrne v té pozici a Marek ji políbí do vlasů. Lucie se po chvilce s talířem vymaní z jeho objetí a jde ke stolu. Zatímco vyndává koláč z krabice.
Lucie:
“Tak co, kdy mi ukážeš nějaký svůj výtvor?”

Marek se smíchem:
Marek:
“No, jestli máš na to nervy, tak třeba hned. Ale nečekej žádnou
předjarní krajinku, nebo zátiší s mandolínou.”

Vcházejí do ateliéru. Marek v místnosti rozsvítí. Lucie s vážnou tváří prohlíží obrazy opřené o zeď. Namalované postavy, potácející se jako slepci v temnotě, na ni silně působí.
Lucie:
“Proč je to všechno taková... depka?”

Říká a krabatí klenuté čelo.
Marek:
“No to víš, za hrůzu se dneska dobře platí...”
Lucie:
“A proč jsou ty panáci skoro potmě?”
Marek:
“Hele, každej se něčeho bojí. Já nevim, někdo třeba klaunů...”
Lucie:
“Ježiš, já vždycky skoro zvracela strachem, když mě naši táhli do cirku...”
Marek:
...někdo jinej zas třeba pavouků, krve... nebo prázdna. Všichni maj ale jeden strach společnej - bojej se tmy! Ve tmě se totiž schová jak pavouk, tak prázdnej cirkus...” Lucie:
“...plnej krvavejch klaunů. A nebo třeba něco eště úplně jinýho. Něco...”
Marek:
“No vidíš, jak nám to jde.”

Celý rozhovor probíhající v poněkud ironickém tónu ukončuje Marek smíchem.
Marek:
“To jsem celej já. Pobavit krásnou mladou dámu trochou
hniloby a děsu. Promiň!”
Lucie:
“Ty budeš malovat senoseč?”

Směje se náhle i Lucie a ukazuje na bílou látkou částečně zakrytou kosu, která tu stále stojí opřená o zeď.

Zpt